Vyjadřování volání duše v přírodě, v obrazech a písních

Inspired by an Erasmus+ training course „Voicing Soul in Nature, Images and Songs"

Zúčastnila jsem se vzdělávacího kurzu programu Erasmus+ nazvaného „Vyjadřování volání duše v přírodě, obrazech a písních“. Kurz se konal v Lotyšsku. Z 200 zájemců bylo vybráno 24 účastníků – bylo mi potěšením být jedním z nich.

Učili jsme se v krásném prostředí Lotyšské krajiny. Ubytováni jsme byli v penzionu vybaveném prostě, ale vkusně a účelně, jedli výtečné jídlo připravované s láskou a z místních surovin.

Vzdělávací kurz vedly dvě skvělé lektorky – průvodkyně: Lelde Gusta a Sandra Horea, které vytvořily bezpečnou a klidnou atmosféru prostoupenou zvídavostí a tvořivostí. Byly schopné nám pomocí příběhů, zvuků a hlubinného naslouchání, pohybu i meditace, předat zkušenost hlubokého spojení se sebou samým a přírodou. Vedli jsme diskuse o udržitelnosti a zároveň formovali přátelské vztahy s ostatními účastníky z různých zemí. Výuka probíhala zážitkovou metodou.

Naučili jsme se několik různých technik, jak pracovat s tělem i duší. Jedna z těch pro mne nejzajímavějších se nazývala „ztělesnění“ („embodiment“). Podle mne (a pro mne osobně) má úžasný léčivý potenciál, a to jak pro mé fyzické tělo, tak co se týče emocionálních nebo duševních problémů. Když jsme se s touto metodou setkali poprvé, byli jsme lektorkami vedeni k svobodnému pohybu prostřednictvím slov a příběhů v meditaci a později též bubnováním a hudbou. Postupně jsem se naučila ztělesnit a „stát si za, být ztotožněna s“ některými svými tělesnými pozicemi a pohyby. Pomohlo mi to – a stále pomáhá, protože každý den tuto techniku procvičuji – zvládnout některé své skryté hrůzy, strach, ale také třeba přílišnou stydlivost; zbavit se fyzické ztuhlosti pravděpodobně spojené s traumatickými zážitky z minulosti a vybudovat zdravější sebevědomí. Ráda bych tuto transformativní techniku sdílela se zájemci z místní, kaplické komunity a proto spolu s informačním centrem KIC organizuji akci nazvanou „Svobodomyslný tanec“ (je podobný konceptu známému v anglofonních zemích jako „ecstatic dance“).

Tento vzdělávací kurz byl též plný tvoření, kreslili jsme a malovali, a tak jsem se rozhodla přenést něco z kouzla „výtvarného vyjadřování duše“ zpátky do Kaplice. Jsem si vědoma, že tu žijí lidé mnohem talentovanější a zkušenější, co se týče výtvarného umění a není mým cílem se jim rovnat anebo se dokonce stát učitelkou výtvarky. Akce, kterou plánuji, bude spíš o prožití „toulání se“ (což znamená procházku anebo jen pečlivé pozorování místa, zvířátek, rostlin či věcí, třeba v sedě) a hlubinné prožití a zakotvení této zkušenosti uměním, anebo, jestliže o to bude zájem, diskusí nebo divadlem. Tento prožitek by měl přinést pocit zpomalení a klidného přemítání, rovnováhu mezi bdělým vědomím a pocitem uvolnění. Myslím, že zpomaleni je v našem světě v současnosti velice potřebné. Tato akce se bude konat na podzim a jmenuje se “Společné tvoření na hranici světů”.

Jak jsem již zmínila, jedli jsme vynikající jídlo. Vychutnávali si jej společně. Povídali nebo prostě vychutnávali pokrmy připravené s láskou a s touhou po dlouhodobém souladu s přírodou – udržitelnosti. Někteří z nás jídlu žehnali anebo jen tiše a prostě poděkovali. Udělali jsme si na jídlo a na ostatní čas – bylo to velice odlišné od způsobu, jakým obvykle jím – většinou ve spěchu, jen napůl si vědoma toho, co právě jím. Rozhodla jsem se nabídnout zkušenost pomalého jídla ve společnosti sousedů ve formě akce nazvané “Potluck aneb sousedská hostina”.

V názvu vzdělávacího kurzu je slovo „voicing“, které jsem přeložila jako “vyjadřování volání“. Slovo „voicing“ pochází z podstatného jména hlas („voice“) a náš kurz byl pln písní a zvuků. Protože jsem skladatelka a hudebnice, rozhodla jsem se připravit ještě jednu akci, nazvanou “Jarní švitoření aneb hrajeme si se zvuky a tichem”. Při „švitoření“ bychom měli prozkoumat a prohloubit jak naši schopnost naslouchat (třeba i tichu), tak odvahu vyjádřit se ve společenství druhých, svobodně, ale s mírou. Tento prožitek by měl vést též k vyšší citlivosti ale i toleranci (nelekavosti) k různým zvukům, a na niternější úrovni ke vzájemné úctě a porozumění.

Čtyři akce, každá v jiném ročním období, s jinými zážitky a možná i jinými setkáními, ale všechny v přátelském, respektujícím a otevřeném duchu. Otevřené jsou pro všechny příchozí – děti, mládež, dospělé i seniory, zdravé, i lidi s nějakým zatížením. Těším se, že se tu setkám se svými kaplickými sousedy a společný čas si užijeme! A doufám, že spolu založíme novou kaplickou tradici, kde spolu zpomalíme čas…

Markéta Nová