Z historie kaplických biografů

Počátky filmového promítání v Kaplici lze položit na začátek 30. let minulého století. V budově číslo 434 na Linecké ulici, která patřila německému tělocvičnému spolku „Turnverein“, se kromě tělocvičny nacházel rovněž divadelní sál, v němž po malé úpravě bylo možné promítat filmy pro veřejnost. Ze vzpomínky pamětníka se dovídáme, že se promítalo, zřejmě výjimečně, též v sále dnešního Slovanského domu – někdy kolem roku 1937 to byl americký film „Tarzan“ s populárním Johnny Weissmüllerem v titulní roli.

Když byla v létech 1922-23 postavena na Linecké ulici Šumavská kasárna stal se součástí areálu zděných budov také objekt takzvaného vojenského zátiší. V něm se nacházel, vedle knihovny s čítárnou a skladem i promítací sál pro vojáky. Kaplické české spolky byly velmi agilní a tak vyjednala Národní jednota pošumavská spolu místním Sokolem u velení posádky možnost, pořádat v sále slavnostní akademie české školní mládeže k různým významným výročím ( narozeniny prezidenta Masaryka, vznik republiky roku 1918). K nim se později, po úpravě a dostavbě kasárenského areálu (1934) přidaly i akce na podporu dětí nemajetných rodičů. Především se jednalo o dny dětské radosti a vánoční nadílky, jež  vedle zmíněných spolků organizovala Okresní péče o mládež. Vojáci kinosál vždy vyzdobili a připravili pro děti pohoštění. Děti na oplátku vojákům recitovaly ,tančily a zpívaly.

Po končení války v pětačtyřicátém roce vedení města začalo připravovat výstavbu nového kina pro veřejnost.  Počátkem června 1947 Rada MNV v čele s Fr. Drlíkem rozhodla o převodu budovy bývalého německého Tělocvičného spolku Turnverein na Československý státní film Praha a požádala ministerstvo informaci o možnost stavebních úprav. Ministerstvo projekt schválilo a stavební firmy pánů Tošnera, Kocourka a Nováka začaly přestavbu uskutečňovat. Zároveň velitel posádky pplk. Stanislav Mašek povolil národnímu výboru promítat pro veřejnost pro veřejnost v posádkovém kině. Po ukončení stavebních úprav se začalo opět promítat v městském kině, které dostalo název „Kino Pohraniční stráže“.Jeho dlouholetým vedoucím se pak stal pan Antonín Švejnoha. 

V 60. létech kino postupně přešlo, díky nové promítací technice,na širokoúhlé filmy - tzv. cinemascope.

Posádkového kina se dotkly počátkem prosince 1967 další úpravy, uskutečněné Okresním stavebním podnikem. Jeviště bylo rozšířeno na 6x9 metrů a sál vybaven světelnou technikou, aby bylo možné pořádat tam  koncerty a divadelní představení pro veřejnost. Pokud se nemýlím,v tomto již upraveném prostředí se v Kaplici uskutečnil  také první koncert pražské big- beatové skupiny Olympic.

Nyní trochu statistiky z roku 1968: v „Kině PS“ bylo uvedeno celkem 110 filmů československé produkce, 21 sovětských, 32 filmů z ostatních lidově-demokratických zemí a 69 snímků kapitalistické provenience. Celkem se uskutečnilo 168 představení, které vidělo 18 782 diváků. Dětská představení stála obvykle 1-2 Kčs. Za vstupenky pro dospělé se platily 3-4 koruny (později 8-10 Kčs), ale běžné k tomu  ještě bývaly příplatky 1 Kčs u západních filmů nebo u filmů s velmi dlouhou stopáží.

V červnu 1968 vedení kina zkusilo zavést promítání krátkých filmů v programu „non stop“, jako tomu bylo v českobudějovickém kině „Jas“. Pro naprostý nezájem akce rychle skončila. Filmový měsíční program se stal postupně součástí jedné z rubrik městského zpravodaje a je tomu tak dodnes.

Výzva ke starším čtenářům. Pokud si vzpomínáte v 60. létech byly umístěny, nad vstupem do předsálí a k šatně portréty slavných herců. Pamatujete si kterých? Určitě tam byla Jana Brejchová, ale kdo další?