Bouřky ve Slepičích horách...

... a zvonění ze "Stěžáku". Jaké bylo léto roku 1907 si přibližme podle vzpomínek neznámého českobudějovického, asi dvanáctiletého, chlapce. Od počátku 20. století bývalo zvykem, že na léto otcové městských rodin posílali manželky s dětmi na venkov „užít si čerstvého vzduchu a utužit své zdraví“.

Říkalo se tomu jezdit na letní byt a dnes bychom to nazvali ozdravným pobytem.  Chlapec prožil celé prázdniny u známých v Zaluží na Trhosvinensku. „Měšťáci“ však nejen odpočívali, ale vypomáhali při žních, sbírali lesní plody a děti se radovaly z koupání v rybníce a toulání krajem. Pobyt zřejmě v tomto případě, podobně jako v dalších, zprostředkoval katecheta P. Koupal, který bydlel v nedaleké Slavči a pocházel z Č. Budějovic. Samotnou osadu Zaluží popsal hoch ve vzpomínce jako místo se dvěma statky, čtyřmi chalupami a dvěma pastouškami.

Letní vedra vyvolávala časté bouřky, z nichž místní hospodáři mívali značné obavy. Jakýmsi „meteorologickým vodítkem“ bylo pro ně zvonění zvonku, umístěného ve věžičce usedlosti, která se měla nacházet na severozápadním úbočí Kohoutu. Říkalo se jí „Stěžák“. Cesta k ní trvala prý přibližně deset minut chůze „do hory“ ze Lhotky a nájemce domku měl z výšky asi 650 metrů prý docela dobrý rozhled směrem na Besednici a Soběnov a dále ke Kleti. Jako první tudíž viděl blížící se bouřkovou oblačnost a pro obyvatele v údolí pod Kohoutem to znamenalo, že během ani ne patnácti minut dorazí bouřka nad jejich políčka a domy (poznámka autora: od Kleti ke Kohoutu je to vzdušnou čarou ani ne 25 kilometrů). Jak rychle bouřka přišla, tak rychle odezněla, jenže se leckdy objevily v jednom dni ještě další dvě i tři, patrné pouhým okem až z Č. Budějovic.  Protože dešťové mraky obvykle „obešly“ vrchol Kohouta a pokračovaly nad Klení a Benešov nad Černou, říkali lidé, že jde o místní bouřku, vzniklou ve Slepičích horách. Je však více pravděpodobné, že šlo o silnou oblačnost, která vznikla v oblasti nad Blanským lesem (Kletí) a přes Velešín a kolem Sv. Jána se vydala dál na jihovýchod. Tolik tedy vzpomínka.

Zbývá jen upřesnit, kde se „Stěžák“ vlastně nacházel? Podle verze, kterou mi potvrdil pan Rostislav Vacík, správce společných Lesů  Trhových Svinů a Besednice, stávala (ovšem na  západní straně Kohouta) hájenka, zvaná U Šíchy. Ta mohla mít na střeše věžičku se zvonkem. Jenomže po r. 1945 byla hájenka zbořena a místo osázeno stromy. Starosta Soběnova pan J. Čábela sdělil, že někde v úvozové cestě nad Lhotkou v lese jsou zbytky jakési stavby.  Mohl by to být onen “Stěžák“.

Další místo, o němž je známo, že tam stávala hájenka, je blíže křižovatky turistických cest na Kozím hřbetě – na cestě ze Soběnova směrem ke Kohoutu. To ovšem neodpovídá popisu a určitě na něj od Zaluží či Lhotky nebylo vidět.

Mapa z období tzv. 1. vojenského mapování nás ale orientuje ještě na jiné místo, nalézající se jižně od Zaluží (Zalusch). Na této mapě se objevuje německý pojem „Zdiezak“ u tzv. Pleticha Hofu.  Pan Vacík vyslovil názor, že toto místo leží na zalesněné vyvýšenině a vše tam připomíná, že šlo o lokalitu, kde se kdysi těžil kámen. Nic nenaznačuje, že by tam stála nějaká budova, natož s věžičkou.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, když jsem v létech 1945-1957 s rodiči bydlel ve Velkých Skalinách (považovaných do r. 1945 za německou stranu Slepičích hor), že hřmění bývalo slyšet severně od Skalin (za Kohoutem), ale nejhorší bouřky přicházely od Benešova. Jakoby silný proud vzduchu obrátil mraky na západ, zpět nad Černou a Malši.

Ví někdo o „Stěžáku“ a jeho poloze více?

Pavel Mörtl